Dopravní šPička - každodenní příhody jednoho cyklisty

41km asfalt, 22km na snehu a ledu, 3km pesky s kolem v hlubokym snehu...tot vcerejsi ironman.

Datum: 17.12.2009, čas: 22:00, místo: Bukárna, výška: 520m n.m., teplota: 9°, sníh: krásně křupavoučký.

Po měsíci zpátky v sedle. Rozjezdových 22 km po silnici rameno úspěšně vydrželo. Ale ta kosa...

Schvátila mě cyklistická chřipka zlomená kliční kost po pořádným poletu. 1 rok = 1 zlomenina. Pravidlo obnoveno.

Po dlouhé době na kole na otočku do města a zpátky...za 40 min. to de :) Ale ten smrad, ten smrad!

Tentokrát jsem si na biku posichroval hodnotu kilometráže na docela pěkných 107 km to abych si doma napravil reputaci z nejmenované mrazivé vyjížďky. A co myslíte..."110 to být nemohlo?!" :) Příště se tedy zaměřím na násobky deseti!

Člověk usilovně rekognoskuje a rekognoskuje a oni mu pak řeknou: "Ty vole, tos objevil Ameriku!"

Porod 4 kilovýho minibikera...takovej maratón jste ještě určitě nezažili.

Včera mě vytáhli po 11ti denním nachlazení na silničku. 130km bylo na rekonvalescenci docela dost. Ale za těch 50km/h po rovince po větru to stálo. Děkuju!

O zimákovi jsem měl jiné mínění. Za letošní zimu snad už čtvrtý defekt. Naštěstí mě nechal dojet až tam, kam jsem chtěl.

Po návratu z delší, mrazivé, ale velice zábavné vyjížďky mi drahá polovička řekla: "95? Tak málo? To jste taky mohli dát to kilo!" No nezabili byste ji?

Ráno 5 stupňů nad nulou, ale v zatáčce pár metrů před prácou skrytej mrazík, tak jsem to položil. Taky jsem tu letošní zimu mohl dát bez ztráty kytičky.

Nic se nezměnilo, skoro všichni pořád jezdí jako prasata.

Chlápek v lese: "Já mám taky červený kolo, ale tak rychle do kopca nejede."

Jedu z práce po Řípské...už jsu skoro doma. V tom mě u autosalonu se škodovkama předjíždí fabie a bočí těsně přede mnou doprava na parkoviště za zvuku kvílejících pneumatik 8) Docela v šoku jsem shledal toto počínání za velmi nebezpečné a tak se urychleně obracím na parkoviště a hledám auto i řidiče. Vše nacházím, dokonce i spolujezdce, oba vysmátí, asi jak mi to natřeli. No a pak už následoval jen rozhovor:
"To takhle jezdíš normálně do zatáček nebo co?"
"Cože?"
"To takhle jezdíš normálně do zatáček jaks jel teď nebo co?"
"My bysme to jinak přejeli"
"No tak to seš pěkný prase ty voe"
"Hmmm"
"Jak hmm voe, jezdíte všichni jak č...áci". Týpci nereagují, jen vyplašeně koukají. Otáčím se a pomalu odjíždím. Co jiného mi taky zbývá.

Dneska překvapivě pohodička a žadnej tyátr na brněnskejch silnicích se kupodivu nekonal. Neni možný :)

Ráno jsem jel na rekord a u Slovanu neprobuzenej postarší týpek s dvěma čoklama (taky neprobuzenýma) si to s nima špacíroval skrz ulicu. Týpek na mě kouká, proč jako před těma jeho výstavníma čoklama nehodlám zastavit. Jelikož jedu na rekord, provádím uhybný manévr a pravím: "To si děláš prdel ne?", chlápek: "P.čo!", já: "Kreténe".

Docela kliďas. Příště to holt pséci asi vodnesou...:) Ale né, ti za to přeci nemůžou.